Dneska zase postoupila fronta. Jedna z těch 3500 odešla někam, kam asi úplně nechtěla.
Měla malýho kluka, doma jí měli rádi a byla veselá. Byla hezká a hezky se jí žilo.
Takže, kurvadoprdele proč? Já vím, že smrt existuje,ale proč?

Pamela říká, že už prostě nemyslí. Prostě vypíná, když někdo umře.

Nemůžu na to myslet, to bych si to už šla hodit. Já nemůžu umřít s každým. Prostě nemůžu.
 
Petra mi to volala. Co na to říct? Za poslední rok je toho na nás nějak moc.

Napustila jsem Aňe vanu a dala ji tam pěnu, ať to klidně přeteče. Dneska na ní žadný čerty volat nebudu. Proč taky.

Máme v sobě nicotu. A nikde žádnej Atrej. Žádnej létající Falco.
Jenom my. Smutek. A strach.