Dneska vám povím něco o afirmaci. Já jen tuším, co to je a protože to slovo dost zavání nějakým bioezo, tak jsem úplně bez chuti, to hledat na googlu.
A myslím, že to je něco, jako že jak se do lesa volá, tak se ozývá.
Nebo prostě, jak vesmír odplácí..
.
Máme vši. Teda v tomhle okamžiku už doufám ne. Stálo mě to osmstovek a nějaký nervy, protože ne všechny děti chtěly pochopit, že k odvšivení nestačí jen kouknout se na krabičku s usměvanou rodinou, kde píšou, že hřebínek je součástí balení. Naštestí starší sourozenci nalákali ty mladší na to, že mít hodinu hlavu obalenou svačinovou folií je super. Tak jsme to nakonec zvládli.
Veš je sice normální parazit, co vás zase tak nevyděsí, pokud si ho nedáte pod mikroskoop, ale zničit se musí, to se nedá nic dělat. Není první světová a nejsme v zákopech, že jo.
Ale co s tím má co dělat vesmir?

Z to může Gil. Jak si doma stěžoval, že mu cizí paní prohlížela ve školce hlavu a já si zase stěžovala,že....a to je to hlavní...nejsme žadný špindíry.
A už když jsem to řekla, tak mi bylo jasný, co řikám za kravinu. Obličeje okolních matek mi to taky daly sežrat, tak jak to rodiče spolužáků vašeho dítěte umí, znáte to.
A jak je mojí specialitou, tak jsem se do toho začala zamotávat.
.
No, víte, já, no já, prostě jsem si myslela, že jsem jako chtěla říct, že nejsme žádný špindíry,no, ehm, ono vlastně já vím, že mít vši nemá s hygienou nic společnýho, ehm, nebo má...no prostě...já nevím.
.
A tak se mi vesmír odvděčil. Nasadil nám do hlavy pár vší. Bránila jsem se, bránila. I když Samík přišel s tím, že mu z hlavy vypadl brouk do knížky, tak jsem bagatelizovala jak se dalo. Ale pak už se to nedalo.
A tak jsem vyplázla několik stovek a utratila několik hodin na zničení tý afirmace.
.
A vy si dejte pozor. Protože co vy vesmiru dáte, tak vám většinou pak nasere na hlavu.
Tak je lepší se chovat slušně.