Je mi blbě. Dokonce tak, že jsem ze sebe dneska udělala neposlušného pacoše a nešla jsem na chemo. Já jsem zatím byla jen poslušný pacient. Dokonce, i když jsem se bolestí plazila po zemi na záchod, totiž když jsem si chtěla zachovat před tou blbou rakovinou hrdost a nepochcat se do postele. Ale to bylo prvni linie chema. Ta co mají všichni, co zjistí, že mají rakovinu prsu. Někdo tomu říká oranžáda, každopádně znám dost málo lidí, co ještě několik měsíců neblijou jen při reklamě na Aperol. Takovou přesně to má barvu.
Teď je to jiný. Lepší i horší. Už se neplazím. Už se jen šourám. Jsem tak unavená, že tři dny po dávce skoro nemluvím. A uznejte, ženska a nemluvit, Pak mluvit začnu,ale celkově to není nic moc. Všechno mě bolí,spát nemůžu. 

Tak si lehni.
Lehni? Já mám čtyři děti.

Jo, mám čtyři. Všechny jsem stihla porodit během šesti let. Jsou fajn, ale moc mluví a dělají bordel. Tenhle týden je první týden po devíti letech, kdy se mi tady dopoledne nepinoží ani jedno.Je to klid a tak si můžu dělat co chci, poslouchat co chci a hlavně to slyšet. Vařit nemusím, stejně to moc neumím. Prostě několik hodin, jako by mi bylo dvacet. Jen škoda, že je mi 35 a jsem po chemu a je mi blbě. Všechno mě bolí. A takhle bych mohla furt dokola mlít o tom, jak je mi blbě, i když je to vážně otravný.

Pavla i Petra mají tyhle dlouhodobý taxany už za sebou. Kdykoliv jsem se na to zeptala, tak říkaly, že pohoda, Néé, to ti nebude blbě, neboj. Ty jo, ale mě jako je.

Pavlo, hele, mě jako všechno bolí, tobě bylo dobře? Řekni, že to bude v pohodě.
No, ty vole, mě bylo desně blbě. Já dva roky ležela, umírala jsem .Umyla jsem jeden talíř a šla jsem spát.
Aha,ale ja myslela, žes mi řikala, že mi nic nebude.
Jo? No...asi jsem tě nechtěla strašit. Ale řikám ti, je to děsný.Ale neboj, karty mi řekly, že budeš v pohodě.


Pavla je čarodějnice. Jestli opravdu je nebo není, tak to fakt nevím. V jednom ale kouzlit umí. Umí rozesmát, umí nabít. Ještě jsem to u nikoho takhle nezažila, spíš mě lidi okolo mně vysávali. Ale s ní je to takovej malej uragán chuti do života. Nevím jak to dělá, asi to prostě chytla za dobrej konec a vykřesala z tý nemoci nenemoci co mohla. A taky dala se na ty opravdový čáry. Ne ty kralíky z klobouku,ale na něco jako je v EzoTV.


Chceš vyložit karty?
Já nevím, já se bojím.Hele a co když tam bude, že umřu?
Co blbneš, si myslíš, že bych ti to nabízela, kdybych to neudělala předem? Já už teď vím, že přežiješ. Jo a taky mě překvapilo, že jseš monogamní a budeš milovat jen svýho manžela. Jakože žádnej milenec, to mě dostalo. Jo a taky budeš bohatá, mě sereš.


Jo monogamní budu, to je jasný. Za posledni dva měsíce jsem přibrala deset kilo. A vzhledem k tomu, že tohle chemo je do odvolání a je každý týden a je s vysokou dávkou kortikoidů, tak je jasný, že nic takového, jako psychicky zdravý jedinec-milenec, mě opravdu nečeká.

Ale tohle nás kastrátky stejně trápí úplně nejmíň.