Jsme tři.
No popravdě podle nějaký statistiky je nás asi tři a půl tisíce. My jsme jen vzorek.
Potkaly jsme se v čekárně, já až jako poslední. V naší čekárně, kde je vedro,ať děláte co děláte, kde vám ani dvouhodinové pozorováni stropního větráku nepomůže. Čekárny onkologie jsou totiž dost divný místa. Ta naše je extrémně hnusná a nepohodlná. Jsou dny, kdy si není kam sednout, každý jen hypnotizuje dverě svojí ordinace, nekteří vzdychají, někteří jen tupě koukají před sebe, co se taky dá v čekárně na smrt dělat.
Já jsem já. Mám mažela a čtyři děti, kočku a psa. Tátu, tchýni, švagra a kamarádky. A taky rakovinu. Tu nevím, do jakého svého životního oddělení zařadit. Moc se mi s ní kamarádit nechce. Přeci jenom bych jí měla ze života vyhodit. Jenže já mám tu, co se už vyhodit nedá. Je to jako s člověkem. Nejdřív si k vám dá jen kartáček, pak pyžamo a najednou koukáte, že jste ten kartáček přehlídli a on vám tvrdí, že ten obývák ve kterém sedíte koupil celý on a tak že jste vlastně manželé. Tak to je moje rakovina. Prso jsem nestihla a ona si přivlastnila nějaký kosti a játra. A teď už vyhodit nejde. A tak to je. To jsem já.
I když se nemůžu pyšnit super slovem survivor, to je teď děsná moda, tak pořád ješťe žiju. I když životem na plný pecky bych to nenazývala.
Petra je Petra. Je asi tak stejně stará jako já. A já jsem ještě mladá. Jak na co,ale na rakovinu teda jo.Petra zjistila,že má rakovinu, když měla v briše malou Aňu. Průser. Já osobně bych se sesypala a šla si to hodit. Petra tady ještě je. Akorát jí při náhodným rentgenu, už po chemu a porodu,našli metastázy v plicích. A pak v játrech. Mala Aňa šla teď poprvý do školky.A Petra je ješťe tady.
No a Pavla....je Pavla. Rakovinu má už potřetí. A vlastně už nemá. Po tom, co jí několikrát řekli, ať se rozloučí, že umírá, tak je furt tady. A čistá.
Ale tak jasně,ono totiž když přijdete do tý naší čekárny smrti, tak je celkem ihned odhadnutelné, kdo tady zůstane. A já to odhadla a drze jsem si k nim tenkrát sedla. Možná proto tady ješťe jsem a tohle píšu.
O 3racích. O vzorku s rakovinou.
No popravdě podle nějaký statistiky je nás asi tři a půl tisíce. My jsme jen vzorek.
Potkaly jsme se v čekárně, já až jako poslední. V naší čekárně, kde je vedro,ať děláte co děláte, kde vám ani dvouhodinové pozorováni stropního větráku nepomůže. Čekárny onkologie jsou totiž dost divný místa. Ta naše je extrémně hnusná a nepohodlná. Jsou dny, kdy si není kam sednout, každý jen hypnotizuje dverě svojí ordinace, nekteří vzdychají, někteří jen tupě koukají před sebe, co se taky dá v čekárně na smrt dělat.
Já jsem já. Mám mažela a čtyři děti, kočku a psa. Tátu, tchýni, švagra a kamarádky. A taky rakovinu. Tu nevím, do jakého svého životního oddělení zařadit. Moc se mi s ní kamarádit nechce. Přeci jenom bych jí měla ze života vyhodit. Jenže já mám tu, co se už vyhodit nedá. Je to jako s člověkem. Nejdřív si k vám dá jen kartáček, pak pyžamo a najednou koukáte, že jste ten kartáček přehlídli a on vám tvrdí, že ten obývák ve kterém sedíte koupil celý on a tak že jste vlastně manželé. Tak to je moje rakovina. Prso jsem nestihla a ona si přivlastnila nějaký kosti a játra. A teď už vyhodit nejde. A tak to je. To jsem já.
I když se nemůžu pyšnit super slovem survivor, to je teď děsná moda, tak pořád ješťe žiju. I když životem na plný pecky bych to nenazývala.
Petra je Petra. Je asi tak stejně stará jako já. A já jsem ještě mladá. Jak na co,ale na rakovinu teda jo.Petra zjistila,že má rakovinu, když měla v briše malou Aňu. Průser. Já osobně bych se sesypala a šla si to hodit. Petra tady ještě je. Akorát jí při náhodným rentgenu, už po chemu a porodu,našli metastázy v plicích. A pak v játrech. Mala Aňa šla teď poprvý do školky.A Petra je ješťe tady.
No a Pavla....je Pavla. Rakovinu má už potřetí. A vlastně už nemá. Po tom, co jí několikrát řekli, ať se rozloučí, že umírá, tak je furt tady. A čistá.
Ale tak jasně,ono totiž když přijdete do tý naší čekárny smrti, tak je celkem ihned odhadnutelné, kdo tady zůstane. A já to odhadla a drze jsem si k nim tenkrát sedla. Možná proto tady ješťe jsem a tohle píšu.
O 3racích. O vzorku s rakovinou.
Komentáře
Okomentovat