Mít rakovinu je jako být ve válce.

Nešli jste tam dobrovolně, není to moc pohodlné a umírají vám kamarádi. Ale války už nejsou co bývaly a naštestí léky na rakovinu taky ne a tak přežíváme.
Někteří.
Chtěla jsem pozvat na tohle psaní všechny z mých facebookových přátel. Ve sloupečku vlevo už mi zbyli jen cizinci a ti, co už si to nepřečtou. Dneska má jedna z nich pohřeb.

Umřela před týdnem a asi to nebyla pěkná smrt. Pro nás, co jsme tady zůstali je to velká jizva, na jinak už dost pojizvených duších. Ale nepronásleduje nás jen smutek,ale i pachuť strachu, protože teď ona, ale příště my.

Možná se vám to zdá až moc přehnané, ale mít rakovinu občas připomíná stání ve frontě. Bohužel ne na banány,ale na smrt.