Tak co, kdy máš první chemoterapii?
Nevim, asi brzo.
Jako fakt, jo?
Jo.

Tenkrát mi manžel neveřil, že by ta boule v prsu mohla něco znamenat. Smál se mi, že moje záliba k sezeni v čekárnách začíná být už úchylná. Tak jasně,jsou dva typy zdravotních sester. Jedny běžej k doktorovi hned a druhej typ by si radši uřizl nohu, než by na sebe nechal sáhnot, A já si toho vyseděla dost a se vším. Dokonce jsem jednou vynadala neurologovi, že mám určitě nějakej vážnej problém, že to zuby nejsou. Problém spravil zubař. Až takovej hypochondr jsem byla.

Z nemocnice jsem jela do krámu. Nemusela jsem,ale jela. Prostě doma nebylo nic k jídlu a spávná výkonná hospodyňka nakoupí za každé situace. Po púl hodine jsem z našeho malého krámu vyšla s melounem. Hodně potřebným jídlem pro šestičlennou rodinu.
Doma jsem se zavřela do ložnice a koukala do zdi. Možná několik hodin, možná několik dní, kdo ví. Nevím jestli jsem jedla, pila, nevím nic. Prostě jsem koukala. Já nebrečela, já koukala. V hlavě nebylo nic. Moje já mě chtělo tak moc ochránit, tak mě radši vyplo.
Někdy mám pocit, že ještě nezaplo,ale to bude asi jiná kapitola.
Otázky typu co teď a co potom a bude vlastně nějaký potom, přisly až později.


Pane doktore, ty metastázy jsou na lebce, nemůžou se dostat na mozek?
Asi ne.
Ale je jich docela dost, ja dlouho budu žít?
No, můžete žít třeba i pět let..

No to pěkně děkuju. Bože dej mi prosím tě těch let dvacet. Jenom dvacet, co ti to udělá.
Smlouváte všude.
Mám za sebou polovinu, podle doktora z Bulovky, co má na dveřích napsáno onkolog-homeopat. Asi něakej exclusivní obor.

Pamele řekli několikrát, ať se sbalí, že už na ní nahoře čekají. A furt nic.

Jak ti tenkrát řekli, že podle krve už jses mrtvá, tak to ses nebála?
A proč, když jsem furt žila? A ten doktor byl fakt pěknej. To jsem si přeci nemohla nechat ujít. Akorát mě štvalo, že jak ke mně chodil v tom protiinfekčním obleku, tak z něj nebylo moc vidět. Jako z toho doktora.


Takže asi tak. Nestahuj kalhoty, brod je ještě daleko.